28 NÁRODNÍ SJEDNOCENÍ NĚMECKA

Požadavky na sjednocení už v letech 1848/49.

Po porážce revoluce ve státech Německého spolku (obnoven 1851) - vláda reakce

- většina liberálně-demokratických vůdců odešla do emigrace

- staroliberálové se stáhli z politické scény

- tento odvrat z politického života trval až do konce 50. let

Oživení politického života po volbách do zemského sněmu 1861

- úspěch liberální Německé pokrokové strany

- její úspěch téměř okamžitě po vstupu do politiky si lze v první řadě vysvětlit obrovským hospodářským rozmachem (rostl počet kreditních a obchodních bank, živnostenských záložen, žel. tratí, továren, dolů a jiných podniků)

Pro sjednocení: díky oslabení Rakouska ve válkách v Itálii nastala vhodná situace pro jednání o budoucnosti německého národa.

Proti sjednocení:

- rakouský vliv v německé federaci

- obava Rakouska, Ruska a Francie z velkého a silného Německa ve střední Evropě

- obava i z menších států - zvl. z protestantského Pruska a jeho vojenské kultury

3 koncepce sjednocení:
1. revoluční a demokratické řešení

- jednotná demokratická republika s německy mluvícím obyvatelstvem Rakouska
2. monarchistické maloněmecké řešení

- sjednocení Německa pod nadvládou Pruska= úsilí Otto von Bismarcka
3. monarchistické velkoněmecké řešení

- sjednocení pod hegemonií Rakouska a Habsburků

1849 - 1866 šlo především o zápas Pruska a Rakouska o hegemonii v Německu.

Po znovuobnovení Německého spolku v čele Rakousko, ale Prusko bylo hospodářsky silnější, což se projevilo v několika ohledech:

- od 1853 v čele Německého celního spolku bez účasti Rakouska

- 1859 vznikl celoněmecký národní spolek pro sjednocení pod pruskou nadvládou

Důležitou složkou tzv. junkeři

- velkostatkářská aristokracie

- působili hlavně v severovýchodní části Německa

- ovládli státní správu i vojsko

R. 1861 - pruským králem Vilém I. Hohenzollern (1861-1888)

- stál na straně konzervativních junkerů, sám byl konzervativní politik a vojenský junker, armádní důstojník

- zastupoval Prusko v celoněmeckém spolkovém sněmu
- budoval silnou pruskou armádu

- chtěl provést reformu armády, na což potřeboval velké množství finančních prostředků

- když mu sněmovna odmítla poskytnout úvěr na přebudování armády, rozpustil ji = ústavní konflikt (1862-1866)

Do čela nové vlády jmenován Otto von Bismarck

- mluvčí junkerských velkostatkářů

- jeho cílem: sjednotit Německo „krví a železem“, tj. dynastickými válkami za pruského vedení, násilím, vojenskou silou (= maloněmecká koncepce bez Rakouska) a učinit je nejsilnější zemí v Evropě
- byl pro budování silné pruské armády

- odpůrcem parlamentního zřízení, proti demokratickému národnímu hnutí a liberálům