1 STĚHOVÁNÍ NÁRODŮ A UTVÁŘENÍ „BARBARSKÝCH“ STÁTŮ NA ÚZEMÍ ZÁPADNÍ ŘÍMSKÉ ŘÍŠE

Stěhování národů je vžitý pomocný termín, kterým označujeme poslední etapy velkých posunů tzv. barbarských národů.

Většinou se tím myslí období ohraničené vpádem Hunů do Evropy roku 375 až po začátek vlády Langobardů v Itálii – rok 568. (stěhování evropských národů tehdy buď ani nezačalo, nebo neskončilo – expanze Slovanů trvala déle – do 7. století).

Hunové (mongolští nomádi tureckého původu) původně sídlili ve stepích dnešního Mongolska. Postupné vysychání těchto stepí je donutilo hledat pastviny na západě. V polovině 4. století se dostali na území mezi Kaspickým mořem a Donem, kde rozbili říši Alanů (zbytky tohoto národa představují dnešní kavkazští Osetinci).

V roce 375 se dostávají za Don a dostávají se do střetu s germánskými Góty, kteří zde sídlili již ve 3. století. Jejich východní část – Ostrogóty si podmanili, ale obyvatelé západní části – Vizigóti (sídlili v dnešní Besarábii) před nimi ustoupili k Dunaji a žádali o dovolení usídlit se jako spojenci v hranicích římské říše. Císař Valens jim vykázal sídla v thrácké diecézi. Při usazování však došlo k nepokojům a válce.

Roku 378 proběhla bitva u Adrianopole, ve které byl Valens zabit. Novým římským císařem se stal Theodosius, jenž s Vizigóty uzavřel roku 382 mír, avšak ten neměl dlouhého trvání, protože Vizigóti podnikali řadu útoků na území ŘŘ, využívali totiž rozepří mezi Z a V částí ŘŘ.

Za krále Alaricha I. hledali Vizigóti nová sídla. V letech 401 - 403 podnikl tažení do Itálie, jeho útok byl na chvíli zastaven vojevůdcem, západořímského císaře Honoria, Stilichem (Vandal). Ten byl však roku 408 zabit, čímž se Vizigótům otevřela cesta do Říma, který roku 410 dobyli a z něhož odešli až po vyplacení výpalného. Neúspěšně se však pokusili dobýt sídelní město císaře Honoria - Ravennu.

V zimě roku 405 vpadly zbytky různých germánských kmenů, zvláště Ostrogótů, do Itálie. Stilicho proti nim povolal vojska z Galie a Germány zatlačili zpět za Dunaj, ale ti zde s sebou strhli Vandaly, Kvády, Suéby a Alany.Dne 31. prosince 406 překročili Rýn, jenž byl bráněn pouze germánskými spojenci Říše – Franky, a vtrhli do Galie. Za nimi následoval druhá vlna Burgundů a Alanů, ti se však zastavili v Porýní.

V této době byla situace v Galii beznadějná. Suébové, Vandalové a Alani dobyli roku 409 Hispánie. Císař Honorius se však spojil s Vizigóty a porazili Alany a Vandaly v Hispánii. Vizigótové tím získali sídla v jihozápadní Galii okolo Toulouse. Tak vznikla tolosánská říše Vizigótů (418-507) pod králem Thedorichem I.

Přesto v této části ŘŘ nebyl ještě klid. Vandalové spojeni s Alany pod králem Geiserichem se roku 429 přepravili přes Gibraltar a dobyli část římské Afriky. Tak vznikla vandalská říše v Africe (429-534), (dn. Tunisko). Po dobytí Karthága (439) byli Římané nuceni uznat vandalskou suverenitu – vznik prvního nezávislého germánského království na území ZŘŘ.

Roku 455 vyplenili Řím Vandalové.

Mezitím se Hunové dostali až do dnešního Maďarska a odtud ovládli veliké území od Kavkazu až téměř po Rýn. Roku 451 se vládce Hunů Attila spojil s germánskými kmeny a vypravil se do Galie. Zde se však podařilo římskému vojevůdci Aetiovi sjednotit všechny barbary Galie a s jejich pomocí porazit Attilu roku 451 v bitvě na Katalaunských polí. V roce 452 se Attila pokusil o vojenské úspěchy v Itálie, ale zde byl donucen ustoupit. V roce 453 Attila umírá a brzy poté se hunská říše rozpadla. Její území obsadily germánské kmeny.

Vizigóti začali dobývat Pyrenejský poloostrov a za krále Euricha se zde pevně usadili. (V roce 711 jsou však poraženi Araby.)

V Římě byl roku 476 sesazen poslední císař Romulus a vůdcem se stal Odovaker (velitel germánských žoldnéřů), který se dohodl s císařem VŘŘ, aby byl uznán správcem. Za to směl užívat císařský titul jen vládce VŘŘ se sídlem v Konstantinopoli. Odovaker se snažil zabezpečit východní hranici bývalé ZŘŘ, což však způsobilo znepokojení ve VŘŘ a proto proti němu byli vysláni spojenci východořímské říše, Ostrogóti, vedení králem Theodorichem. Theodorich zvítězil nad Odovakerem a nechal jej zabít v Raveně.

Theodorich se stal zakladatelem další barbarské říše, říše ostrogótské v Itálii. Formálně byl sice závislý na VŘŘ, ve skutečnosti však vládl suverénně. Jeho vláda znamenala pro Itálii období oddechu a kulturního rozkvětu. Tehdy dožívala stará antická kultura, třebaže už v křesťanském rámci. Theodorich dal ozdobit své sídlo Ravennu.

Po jeho smrti se projevila slabost gótské vlády v Itálii. V této době vládl v Konstantinopoli Justinián. Jeho vojevůdce Belisar rozbil vandalskou říši v Africe a poté začal postupovat i do Itálie. Boje trvaly až do poloviny 6. století, kdy se Itálie stala východořímskou provincií.

Literatura:
Oliva. P. a kol.: ABC světových dějin. Praha 1967.
Kinder, H.; Hillgermann, W.: Encyklopedický atlas světových dějin. Praha 1998.
Bednaříková, J: stěhování národů. (neměl jsem v ruce, ale existuje)