2.2 CÍRKEV A KULTURA

Již za Chlodovíka měla značnou moc církev, dostávala donace, byla zbavena od daní, její majetek rostl a biskupové se postupně stávají neomezenými pány na svém území. Kromě biskupů začaly hrát velkou roli i kláštery, s jejichž počátky se setkáváme již v 5. století. (byly to benediktinské kláštery), které v pozdější době vlastnily nejvíce půdy (měly až 100 000 hektarů).

Umění a kultura v 6. – 7. století
V této době jsou převážně církevní školy a dochází k úpadku antické znalosti a vzdělanosti. Jediným básníkem této doby je Venantius Fortunatus, původem Ital, jež byl autorem oslavných zpěvů, elegií a životopisů svatých. Ve svých dílech komentoval i politické události.

V tomto období vzniká také dílo Řehoře Tourského – a jeho Historie Franků (Historia Francorum libri decem), která zachycuje franskou říši v 6. století. V letech 657-727 nám události zachytil anonymní kronikář z kláštera v St. Denis v knize Liber Historie Francorum (Kniha historie Franků).

Kultura za Karla Velikého
Během vlády Karla Velikého dochází ke snaze o vzkříšení vzdělanosti a kultury v barbarském světě což, je označováno jako karolínská renesance. To bylo i z důvodů správních, poněvadž bylo potřeba vzdělaných lidí pro správu říše, protože během staletí barbarské nadvlády upadla antická vzdělanost, kultura a znalost latiny.

Karel proto povolal z různých částí Evropy největší vzdělance jako např. Alkuina z Yorku – ten byl osobním učitelem Karla Velikého a učil na škole sv. Martina v Tours, historika Pavla Diacona, jež učil v Metách, básníka Théodulfa, který učil v Orléansu a jež založil také řadu venkovských škol a Einharda, jež sepsal Karlův život – Vita Caroli.

Karel Veliký také zakládal při klášterech a biskupských kostelech školy, ve kterých se učilo triviu (gramatika, dialektika a rétorika) a kvadriviu (aritmetika, astronomie, geometrie a hudba).



Literatura: Dějiny evropské civilizace. Praha, 2002.
Duby, G.: Dějiny Francie od počátků po současnost. Praha, 2003.
Ferro, M.: Dějiny Francie. Praha, 2006.