První balkánská válka
Byla vedena koalicí balkánských států (Balkánská liga-Bulharsko, Černá Hora, Řecko a Srbsko) proti Osmanské říši (Turecku) s cílem rozšíření území jednotlivých národních států. Válku zahájila Černá Hora 8.10. 1912 a během deseti dnů se k ní připojily ostatní státy Balkánské ligy.
Turecká armády byla oslabena válkou s Itálií a čistkami důstojnického sboru. Po několika porážkách zůstaly v tureckém držení na evropském kontinentu jen obležené pevnosti Drinopol (Edičně), Skadar a Janina. Bulhaři poté zaútočili i na Konstantinopol, ale město nedobyli.
Bulharsko, Srbsko a Černá Hora uzavřely 3.12.1912 s Tureckem příměří.
Státním převratem v Istanbulu se dostali k moci Mladoturci, kteří vypověděli předchozí příměří. Balkánská liga obnovila 3.2. 1913 válečné akce a během dvou měsíců padly turecké pevnosti Drinopol, Skadar a Janina. (březen/duben). Bulharsko, Srbsko a Černá Hora uzavřely 3.12. 1912 s Tureckem příměří. Černá Hora se cítila poškozena zřízením samostatného knížectví Albánie a Srbsko se cítilo poškozeno tím, že vytvořením Albánie nezískalo přístup k Jaderskému moři.
Následovala tedy druhá balkánská válka (30.6.-10.8. 1913).
Proti sobě stálo na jedné straně Bulharsko a na druhé straně Řecko, Černá Hora, Srbsko, Rumunsko a posléze i Turecko.
Cílem Bulharska bylo porazit nejtěžšího nepřítele (Srbsko) než mu přijdou na pomoc spojenci. To se nepodařilo a situace se zásadně změnila vstupem Rumunska do války na straně Srbska.
Výsledkem války pak bylo to, že Srbsko, Řecko, Rumunsko a Turecko získaly nová území na úkor Bulharska a Rusko ztratilo prestiž neúspěšným zprostředkováním a zásadně ochladly jeho vztahy s Bulharskem.
Novým ruským favoritem na Balkáně se stalo Srbsko, což se pochopitelně přestávalo líbit R-U.
Diplomatická jednání během balkánské krize byla poznamenána i rozkladem evropského koncertu, kdy jednání jednotlivých velmocí motivovala spíše příslušnost k jednomu z evropských bloků, než snaha o kompromisní řešení.
Žádné komentáře:
Okomentovat