32.2.1 SECESE

Fenomén konce století.

Projevy hlavně ve střední Evropě - Vídeň, Mnichov, Praha, ale i Paříž a Brusel – architekt Horta, Barcelona – Antonio Gaudí.

Poslední jednotný umělecký sloh: hravá dekorativnost, bohatá symbolika.

Ve Francii tzv. Belle-Époque, jinak: L´Art nouveau, končící počátkem Velké války.

Projevy secese u nás:

Malířství

Jan Preisler, Luděk Marold, Maxmilián Švabinský (také symbolista).

Architektura

Bedřich Münzberger, Frntišek Prášil: Výstavní palác v Praze (1891), Friedrich Ohmann: pražská kavárna Corso (1898), Jan Kotěra.

Sochařství

František Bílek – vliv Rodina, Josef Václav Myslbek.

90.léta: konec století ještě ve znamení historismu – historismus romantický.

2.pol.19.stl. nástup pozitivistické mentality: požadavek archeolog. studia památek, puristické obnovy, restaurace budov.

Koncem století návrat k romantismu, však na základě zkušeností získaných konzervátory a restaurátory.

Poté přesycenost, odvrácení s od monumentality, cílem se stává salónní intimita v rámci společenské reprezentace.

Také návrat k inspiraci přírodou:

- Julius Mařák, autor cyklů památných míst českého království – malováno pro Národní divadlo i Národní muzeum

- Mařákova škola: Antoním Slavíček, Václav Březina, Jan Minařík, v letech 1880-1890 i František Kaván, Bohuslav Dvořák…) Nejtalentovanější: Antonín Slavíček, reaguje na podněty A. Chitussiho.

Marold

- jeho výtvarné improvizace občas srovnávány s Toulouse-Lautrecem.

Alfons Mucha (1860-1939)

- po neúspěchu na pražské Akademii umění, praxe

- vídeňské dekorativní dílny

- poté Mnichov

- v roce 1887 již žije v Paříži – ilustr. a graf. práce

- setkával se s Gauguinem – oba pracují v jednom ateliéru, Mucha však jeho malířský způsob na rozdíl od jeho názorů nepřijímá, od ostatním symbolistů jsou to také pouze myšlenky, které Mucha oceňuje

V Paříži se stal symbolismus aktuálním literárním i výtvarným hnutím (kole roku 1890), nebyl to však jednotný směr s pevným programem, symbolisty spojoval jen odpor k dosavadnímu pozitivisticko-naturalistickému postoji ke světu, symbolismus zdůrazňoval význam fantazie, směřoval někdy až k mysticismu.

Někdy také jako Art Nouveau.

U nás vzdor (architekt Josef Hlávka, prezident České akademie věd a umění) proti estetickým zásadám historismu, v roce 1894 vychází Moderní revue – vydavatel Arnošt Procházka, obdivovatel symbolisticko-dekadentní literatury. Dekadence chápána ne jako úpadek ale jako osobní výzva umělce pokryteckým konvencím společnosti.
Inspirace: František Kupka – E. A. Poe, Mařatka: A. Rodin

Počátkem 20.stl. se u nás objevuje EXPRESE: Emil Filla (malíř), Ladislav Šaloun (sochař, někdy také mezi impresionisty, pomník J.Husa v Hořicích, Staroměstské náměstí), Bohumil Kubišta, plastiky Stanislav Sucharda, malířské cykly: Josef Váchal, František Kupka.
Období tzv.Druhé secese: J. Zrzavý, F. Bílek, J.Váchal, Karel Myslbek

Literatura:
Pijoan: Dějiny umění 8,9, Praha 1981-83.
Wittlich: Umění a život – Doba secese, Praha 1986.
Wittlich, Petr: Česká secese, Praha: Odeon, 1982.
Jílek, Jílková, Kuba: Světové vynálezy v datech, Praha 1977.