Dohody předpokládaly rozdělení Maroka mezi Francii a Španělsko.
Německo nemělo v Maroku významné ekonomické zájmy, ale snažilo se využít marocké otázky proti krátce uzavřené britsko-francouzské dohodě. Na radu kancléře Bülowa navštívil německý císař Vilém II. Tanger, kde se 31.3.1905 vyslovil pro nezávislost Maroka a nabídl sultánovi ochranu.
Krátce poté začal Berlín žádat svolání mezinárodní konference, která by se měla marockou otázkou zabývat. Německý císař předpokládal, že se všechny evropské velmoci vysloví pro marockou nezávislost a podpoří politiku otevřených dveří pro všechny.
Francie zprvu myšlenku konference odmítla a nabízela Německu kompenzace. Berlín požadoval rezignaci franc. ministra zahraničí Delcassého, čehož také dosáhl.
Německý tlak ale vyvolal obavy Londýna ze záměrů Berlína a na Algeciraské konferenci (16.1.-7.4. 1906 ve Španělsku) se Německu nedostalo jiné podpory než ze strany Rakouska-Uherska. Naopak konference vedla k prohloubení spolupráce Francie a Velké Británie, resp. k posílení francouzské pozice v Maroku.
Žádné komentáře:
Okomentovat