Povstání a občanská válka v Maroku daly Francii záminku k zásahu a přes německé varování, že se jedná o porušení závěrů Algeciraské konference, 21.5. 1911 vstoupily francouzské jednotky do Fezu. (Španělsko okupovalo svou zónu).
Berlín reagoval ostře a 1.7.1911 vplul do marockého přístavu Agadir německý dělový člun Panter.
Francie se vše snažila řešit smírně. Mnohem podrážděněji reagovala Británie, která se obávala, že se Německo bude snažit získat na marockém pobřeží přístav pro své loďstvo. Britský ministr financí Lloyd Georgie Berlín varoval a krátce nato bylo britské námořnictvo uvedeno do pohotovosti. Tento britský postoj přiměl k neústupnosti i Francii.
Německo se ocitlo v ještě větší izolaci než v roce 1905 a německý kancléř Bethmann-Hollweg musel ustoupit. 4.11. 1911 byla podepsána dohoda s Francií, v níž se Německo zavázalo nechat Francii volnou ruku v Maroku a nebránit případnému vyhlášení protektorátu výměnou za teritoriální kompenzace v Africe. (část Francouzského Konga)
Smlouvu z Fezu z 30.3. 1912 pak marocký sultán akceptoval francouzský protektorát.
Druhá marocká krize potvrdila britské podezření z německých agresivních úmyslů a vedla ke konsolidaci dohody.
Žádné komentáře:
Okomentovat