- podíl na Chrusčovově pádě
- generální tajemník KSSS
- od roku 1978 – předsedou prezidia Nejvyššího sovětu = hlava státu
- stagnace a vnitřní rozklad státu
- pronikavé změny v sovětských ozbrojených silách
- tvrdší kurz vůči jednotlivým satelitním státům
ALEXEJ KOSYGIN
- předseda rady ministrů
- centralizované plánování a řízení výroby a odbytu
- před světem propagace mírového soužití
- ve skutečnosti pronásledování opozice
- méně nápadné
- rafinované
- systém psychického násilí
- agresivita, zbrojení
BREŽNĚVOVA DOKTRÍNA
- propagovaná po invazi v ČSSR – 1968
- dokazovala oprávněnost útoku vojsk Varšavské smlouvy v zájmu ochrany socialismu
- doktrína omezené suverenity jednotlivých satelitních zemí, vyhlášenou krátce po vpádu sovětských vojsk do Československa
- právo zasáhnout kdykoli a kdekoli a jakkoli pod záminkou obrany socialismu
Koncem 60. let se v mezinárodních vztazích vytvořila zvláštní situace, která umožnila následné uvolnění napětí mezi Východem a Západem. Protagonisty byly ze sovětské strany Leonid Brežněv a z americké prezident Richard Nixon a v SRN kancléř Willy Brandt. Zatímco USA byly stále více angažovány ve Vietnamu a válka je všestranně vyčerpávala, Sovětský svaz vyrovnal jejich početní převahu ve strategických jaderných zbraních. Proto zmizely stálé sovětské obavy o zajištění vlastní bezpečnosti a vznikla tak možnost vést rozhovory s Washingtonem o jejich kontrole jako rovný s rovným.
Sovětským cílem bylo kombinovat rostoucí vojenskou a ekonomickou sílu a dosáhnout toho, aby Spojené státy akceptovaly SSSR jako sobě rovnocennou mocnost.
Ještě před koncem roku 1969 přistoupila SRN ke smlouvě o nešíření jaderných zbraní a 12. srpna 1970 podepsal Bonn smlouvu se Sovětským svazem, která svým zaměřením vytvořila základnu pro uspořádání v Evropě. Oba státy odmítly použití síly ve vzájemných vztazích a uznaly stávající hranice všech států v Evropě včetně hranic Polska a NDR za neporušitelné.
Zbýval problém Západního Berlína, na jehož vyřešení vázaly západní státy včetně USA svolání konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Rozhovory čtyř mocností o Západním Berlínu začaly sice již v březnu 1970, dohoda byla podepsána až 3. července 1973. Dohoda řešila otázky spojené s tranzitem do Západního Berlína a množství dalších, včetně humanitárních.
Rozvíjely se i vztahy na úrovni sovětsko-amerických vztahů. Rozhovory, které vedly k první dohodě o omezení strategických jaderných zbraní z roku 1972. Upevnění mocenských pozic umožnilo Brežněvovi, aby na 24. sjezdu KSSS prosadil détente jako oficiální zahraniční politiku SSSR.
Roku 1972 přijal Nixon pozvání k návštěvě Pekingu a to znamenalo zásadní obrat v politice USA, konec snahy izolovat Čínu, Washington také přestal blokovat její vstup do OSN a Rady bezpečnosti. Moskva reagovala v polovině října 1971 a pozvala Nixona k návštěvě SSSR. SSSR dával najevo, že zlepšení vzájemných vztahů přikládá mimořádnou váhu. Krátce pak před summitem, podepsaly USA, SSSR a Velká Británie smlouvu, která postavila mimo zákon výrobu a použití biologických zbraní.
První velmocenský summit Brežněva s Nixonem v Moskvě trval od 22. do 30. května 1972. Z rozsáhlé palety témat se patrně nejtěžší týkala Vietnamu a dokončení smlouvy SALT I. (Rozhovory o omezení strategických zbraní: Strategic Arms Limitation Talks). Z rozhovorů SALT vzešly důležité dohody. Jednou byla časově neomezená dohoda o omezení obranných protiraketových systémů, která stanovovala, že každá ze stran může mít pouze dva. Moskevská jednání skončila podepsáním Deklarace o základních principech vztahů mezi USA a SSSR. Obě strany se zavázaly, že budou bránit vzniku takových situací, které by vedly k vyostření vzájemných vztahů, nebudou usilovat o získání jednostranných výhod na účet druhé strany. Moskva ale zdůraznila, že se détente týká jen mezistátních vztahů, a nikoliv ideologie.
Vyvrcholení vztahů obou států a zvláště dobrých osobních vztahů Brežněva s Nixonem, kteří se dohodli na pravidelných summitech, byla nepochybně Brežněvova návštěva USA ve druhé pol. června 1973. Nikdy od druhé světové války nebyl mezi Washingtonem a Moskvou takový nedostatek sporných bodů jako nyní. Opět oba státy podepsaly další sérii celkem 11 smluv, z nichž tři se týkaly jaderné oblasti.
Nová fáze sovětsko-amerických vztahů byla vzápětí prověřena událostmi, nad nimiž měly obě supervelmoci jen omezenou kontrolu. Jednalo se o arabsko-izraelskou válku v říjnu 1973. USA silně iritovalo sovětské chování v průběhu války, zvláště v okamžiku, když izraelská vojska překročila Suezský kanál. Egyptský prezident Anvar Sadat naléhavě žádal Moskvu o pomoc, Brežněv proto 24. října 1973 oznámil Nixonovi, že pokud Izrael nezastaví postup svých vojsk, SSSR proti němu zasáhne, a nařídil pohotovost několika výsadkových divizí. Americká reakce byla ostrá a hned příštího dne vyhlásil Nixon bojovou pohotovost všech druhů amerických ozbrojených sil. Teprve po diplomatické aktivitě se podařilo dojednat příměří v arabsko-izraelské válce a odvrátit možné střetnutí velmocí. Nixonova návštěva v Moskvě v červnu 1974 již nepřinesla žádné podstatnější výsledky. Do centra pozornosti se dostávaly problémy s přípravou další dohody o omezení jaderných zbraní SALT II. Na rok 1975 byla plánována Brežněvova návštěva Washingtonu, ale kvůli zhoršení vztahů se již neuskutečnila.
Žádné komentáře:
Okomentovat