17.5 MÍROVÁ JEDNÁNÍ: VESTFALSKÝ MÍR

Evropa byla válkami zničena, vyčerpána. Již během válek došlo mezi válčícími stranami k jednání. Od roku 1644 se jednalo v katolickém Münsteru (s Francií) a v protestantském Osnabrücku (se Švédy).

24.10.1648 byl podepsán Vestfálský mír.

Díky mistrovství španělských vyjednavačů a americkému stříbru se podařilo zachovat středoevropské soustátí rakouských Habsburků takřka nedotčené:

- Francie: zisk části Alsaska;

- Švédsko: nejvýznamnější územní zisky – č. Pomořan s Rujanou a Štětím, ústí německých řek, území arcibiskupství brémského, biskupství verdenského;

- Bavorsku ponechána Horní Falc a kurfiřtská hodnost;

- dědicům Fridricha Falckého vrácena Dolní Falc a dán nový, osmý kurfiřtský hlas;

- potvrzena nezávislost severního Nizozemí a Švýcarska;

- ponechána roztříštěnost Svaté říše římské – říšská knížata mohla vést vlastní zahraniční politiku, císař závislý na říšském sněmu;

- Anglie – mimo evropsko politiku (anglická revoluce)

Habsburské politice se nepodařilo dosáhnout cíle – hegemonie ve střední Evropě.

Z náboženského hlediska byla situace vrácena do roku 1624 = upevnění habsburské moci ve vlastních územích rakouském, českém, uherském.

Země Koruny české považovala evropská diplomacie za součást bezprostředních habsburských držav, platí Obnovené zřízení zemské (1627 pro Čechy, 1628 pro Moravu)

Evropská politika 17. století uznávala legitimitu panovníků a zájmy svrchovaných států (národ ještě nebyl kategorií mezinárodních vtahů).

Vestfálský mír sice zažehnal nebezpečí habsburské hegemonie, ale umožnil vznik nové nerovnováhy sil a nových konfliktů tím, že položil základy hegemoniálního postavení Francie. Otevřela se tak cesta k novým válkám, jejichž společným jmenovatelem byla výbojná politika Francie a obrana proti ní (války Ludvíka XIV.).

Třicetiletá válka mimořádně ovlivnila nejen dějiny české, ale také dějiny celé Evropy. Byla totiž první válkou „celoevropskou“, na níž se podílely (přímo či nepřímo) všechny evropské státy. Nikdy předtím nebylo na válku vynaloženo tolik finančních prostředků, žádná z předchozích válek neměla tak ničivé důsledky pro život lidí a hospodářství v oblastech, které zasáhla. Mnoho obyvatel se stalo obětí hladomoru, ať již v důsledku válečné loupeže nebo neúrody. Vojenská tažení také přispívala k šíření epidemií dýmějového moru, tyfu, úplavice a dalších. Na druhé straně kupci dokázali dobře vydělávat nejen na dodávkách zbraní, ale i na zásobování výstrojí a potravinami. V méně vyspělých oblastech vydělávali na válce především vojenští dobrodruzi a vypočítaví aristokraté. Tak se zrodila řada bohatých šlechtických rodů v Čechách, ve Švédsku či Sasku. Po válce také došlo k prohloubení rozdílů mezi západní a střední a východní Evropou – na západě: kapitalistický vývoj X střední a východní Evropa hospodářsky a politicky zaostávala.

Zkráceně: vážné důsledky ekonomické, sociální, politické, kulturní úpadek, zničená hospodářství; válka prohloubila rozdělení Evropy….

Významné osobnosti:

Richelieu, švédský král Gustav Adolf, švédský kancléř Axel Oxenstierna, švédská královna Kristýna, Maxmilián Bavorský – Liga, císař Ferdinand II. a Ferdinand III., dánský král Kristián IV., Albrecht z Valdštejna, švédští vojevůdci generál Wrangel, generál Banner a generál Torstenson, generál Mansfeld, císařský generál Tilly a generál Gallas

Významné bitvy:

- bitva na Bílé hoře

- bitva u Dessavy (1626)

- bitva u Lutteru (1626)

- bitva u Breitenfeldu (1631)

- bitva u Lützenu (1632)

- bitva u Nördlingenu (1634)

- bitva u Rocroi (1643)

- bitva u Jankova (1645)



Literatura k tématu:
J.Polišenský: Třicetiletá válka a evropské krize v 17.století
J.Polišenský: Nizozemská politika a Bílá hora
P.Klučina: Třicetiletá válka: obraz doby 1618-1648
A.Klíma: Dlouhá válka (1618-1648)
J.Janáček: Valdštejnova smrt
J.Janáček: Valdštejn a jeho doba
R.Fukala: Třicetiletá válka: konflikt, který změnil Evropu
R.Fukala: Sen o odplatě: drama třicetileté války
R.J.Knecht: Richelieu
P.Englund: Nepokojná léta. Historie třicetileté války
J.Čechura: Zimní král aneb české dobrodružství Fridricha Falckého