Loading

17.2 III. FÁZE - VÁLKA DÁNSKÁ (1625 - 1629)

  • obava Nizozemců z úspěchů Habsburků (1621 vypršela smlouva o příměří mezi Nizozemím a Španělskem)
  • Nizozemí je také ohroženo zájmy Habsburků v Baltském moři a Ligou v severním Německu
  • Nizozemcům se podařilo sestavit tzv. haagskou koalici (Nizozemí, Dánsko, finanční podpora Francie, Anglie, pomoc Sedmihradska), v čele koalice dánsko-norský král Kristián IV.
  • generál Mansfeld, jehož armádu financovali hlavně Nizozemci, postupoval přes Slezsko až na Moravu a na Slovensko, kde se měl spojit s vojskem sedmihradského vévody Gábora Bethlena, ten se však nedostavil
  • generál Mansfeld byl nakonec roku 1626 poražen Albrechtem z Valdštejna u Dessavy (Valdštejn sám financoval armádu)
  • Valdštejn obsadil severní Německo a Jutsko, za odměnu od císaře získal vévodství meklenburské, knížectví zaháňské a titul generalisima (= nejvyšší vojenský velitel)
  • roku 1626 byl Kristián IV. poražen generálem Tillym u Lutteru - dánský král byl vytlačen z Německa
  • roku 1629 byla s Dány podepsána mírová smlouva v Lübecku: Kristián obdržel své země zpět (žádné reparace ani územní ústupky), rozpad haagské koalice

Během dánské války probíhala v Evropě řada dalších konfliktů:
- roku 1628 vrcholil ve Francii zápas mezi panovnickou mocí a hugonety – hugenotská pevnost La Rochel byla i přes pomoc Anglie nakonec dobyta, hugenotům ponechán majetek a víra, ztratili však některé výsady a práva
- v Itálii se střetly francouzské a habsburské zájmy v boji o tom, kdo získá nástupnictví v Mantově (=tzv.mantovská válka)
- válka mezi Polskem a Švédskem
- válka mezi Nizozemím a Španělskem


Vývoj po roce 1629

Habsburský triumf v říši měl být završen restitučním ediktem, jenž vracel katolické církvi veškerý majetek, který ztratila po augspurském míru roku 1555; tento restituční edikt z roku 1629 nakonec v platnost nevstoupil – císař si jím ale znepřátelil umírněná a dosud neutrální luteránská knížata, která se obávala toho, že císař hodlá využít Valdštejnova vítězství k obnovení katolicismu v celé říši; císař, aby obavy z části alespoň rozptýlil, propustil roku 1630 ze svých služeb Valdštejna (odpor německých knížat proti jeho moci a bohatství).

Císařský triumf znepokojil nejen Nizozemce, ale také katolickou Francii - kardinál Richelieu, který měl rozhodující vliv na koncepci zahraniční politiky, zamýšlel postavit hráz habsburským úspěchům, aniž by Francie byla vtažena do válečného konfliktu s nejistými výsledky – jako jediná mocnost, která ještě připadala v úvahu pro boj proti císaři, bylo Švédsko; proto francouzská diplomacie zprostředkovala příměří mezi Polskem a Švédskem, a zároveň slíbila švédskému králi Gustavu Adolfovi rozsáhlou finanční pomoc pro případ, že se mu podaří přenést válečné operace na půdu říše.

Žádné komentáře:

Okomentovat