- účast V.B., Francie, Německa, Itálie, Belgie
- přijat tzv. rýnský garanční pakt – garance západních hranic Německa
- týkal se francouzsko-německých a belgicko-německých hranic – potvrzena nedotknutelnost západní hranice (status quo) – Itálie a V.B. garanti dohody
- širší působnost a platnost locarnských dohod měla nastoupit poté, co se Německo stane členem Společnosti národů (stalo se 8.9.1925)
- problematické: ponechání východních hranic Německa bez garancí – oslabovalo nejen Polsko a Československo, ale i Francii, neboť šlo o její 2 nejbližší spojence
- pozn. negarance V hranic – šlo hl. o neochotu Británie se nějak vázat ve střední Evropě – souviselo s dlouhodobou snahou hrát v evropské politice nezávislého rozhodčího
- Francie v době po locarnské konferenci uzavřela s oběma státy zvláštní smlouvy o „vzájemných zárukách“ – ty už ale ne součástí locarnských dohod
- locarnské dohody znamenaly přínos – pomáhaly překlenout porúrskou krizi
- šlo o významný dokument – dosud nepřátelské státy uzavíraly dobrovolně a společně smlouvu na zajištění míru
- ale šlo o závazek místně omezený
- potom pokusy o větší sblížení mezi Francií (předst. Aristid Briand) a Německem (Gustav Stresemann) – narazilo na opor uvnitř států i V.B. – byla proti dvoustrannému sbližování
Loading
41.4 KONFERENCE V LOCARNU 5. -16. ŘÍJNA 1925
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
No jo,to je pak ale těžký si stěžovat na Mnichovskou dihodu!
OdpovědětVymazatPřesně tak.
OdpovědětVymazat