26.2 REVOLUCE VE FRANCII

Koncem 40. let vrcholí ve Francii vleklá politická krize, kterou způsobily hlavně hospodářské problémy (po revoluci 1830 stoupl počet dělníků 3x).

Cílem opozice bylo odstranit ústavní červencovou monarchii Ludvíka Filipa, rozšířit politická práva (hl. volební), spravedlivé rozdělení půdy, pevné mzdy a právo na práci pro dělníky.

Vláda místo toho přitvrzovala sociální poměry, což radikalizovalo nejširší vrstvy obyvatel.

V čele vlády Francois Guizot

- pokusil se revoluci zabránit

- viděl problém ve volbách, proto zabránil tomu, aby volební právo měly širší vrstvy obyvatelstva
- z toho se stal ústřední problém a opozice bojuje pod heslem „volební reformy“

Formami protivládní agitace se staly tzv. „bankety“

- veřejná shromáždění pod záminkou soukromých oslav
- signálem k revoluci se 22. 2. 1848 stal zákaz jednoho chytaného banketu v Paříži

- lidé se přesto shromáždili a do jejich čela se postavilo republikánské hnutí

24. 2. 1848 povstání propuká naplno

- v Paříži bylo postaveno asi 2000 barikád

- došlo i k ozbrojenému boji s národními gardami
- král Ludvík Filip a Guizot utíkají z Paříže

- konec monarchie

25. 2. 1848 vyhlášena republika

- druhá 1848-1852

- vyhlášeny demokratické svobody (tisku, shromažďování, zrušeny šlechtické tituly, ustavena Národní garda, vyhlášeno všeobecné volební právo)

Vůdci povstání sestavili prozatímní vládu, ve které se objevili zástupci hlavních sil revolučního hnutí. Této vládě se také říká „různobarevná“- vedle sebe se tu sešli zástupci liberálů, demokratů, reformních socialistů (např.. Lamartine, Louis Blanc).

Následné jednání zástupců vlády a dělníků přineslo řadu sociálních reforem a zlepšení situace a sociálního postavení dělníků
- např. právo na práci, pracovní doba 10 hodin denně, …- to mělo vyřešit otázku nezaměstnanosti
- vytvořeny tzv. „národní dílny“, které byly v péči a majetku státu - měly přijmout nezaměstnané
- francouzská vláda na toto ale neměla prostředky

- byl to utopický projekt, který zatěžoval státní pokladnu

- přinášelo rostoucí daně

- začala se vytvářet opozice

Ve volbách do Národního shromáždění zvítězili

- umírnění monarchisté a liberální republikáni

– měli podporu rolnictva

- inklinovali k umírněným reformám (zrušeny národní dílny i právo na práci)

Radikálové se v květnu pokusili o převrat

- ten byl ale potlačen a vůdci zatčeni

Kroky nového Národního shromáždění vedly k červnovému živelnému pařížskému povstání dělnictva, řemeslníků a tovaryšů (23. - 26. 6. 1848)

- nesouhlas se zrušením národních dílen

- snaha o vytvoření „sociální republiky“
- krvavé boje na barikádách a s Národními gardami

- povstání poraženo
- následovaly tvrdé represálie

- vláda povstání využila k potření některých sociálních programů

- represe proti vůdcům

Listopad 1848

- vydána nová ústava

- výkonná moc do rukou prezidenta, zákonodárná do rukou parlamentu

- v čele republiky prezident volený na 4 roky

10. 12. 1848 - prezidentem zvolen Ludvík Napoleon Bonaparte

- postupně omezil politická sdružení, svobodu tisku, zrušil všeobecné hlasovací právo
- 1852 následoval státní převrat a vytvoření císařství