Loading

34.2 PRVNÍ MAROCKÁ KRIZE

Francouzské koloniální ambice v Maroku byly zajištěny Srdečnou dohodou s Velkou Británií a dohodou se Španělskem z roku 1904.

Dohody předpokládaly rozdělení Maroka mezi Francii a Španělsko.

Německo nemělo v Maroku významné ekonomické zájmy, ale snažilo se využít marocké otázky proti krátce uzavřené britsko-francouzské dohodě. Na radu kancléře Bülowa navštívil německý císař Vilém II. Tanger, kde se 31.3.1905 vyslovil pro nezávislost Maroka a nabídl sultánovi ochranu.

Krátce poté začal Berlín žádat svolání mezinárodní konference, která by se měla marockou otázkou zabývat. Německý císař předpokládal, že se všechny evropské velmoci vysloví pro marockou nezávislost a podpoří politiku otevřených dveří pro všechny.

Francie zprvu myšlenku konference odmítla a nabízela Německu kompenzace. Berlín požadoval rezignaci franc. ministra zahraničí Delcassého, čehož také dosáhl.

Německý tlak ale vyvolal obavy Londýna ze záměrů Berlína a na Algeciraské konferenci (16.1.-7.4. 1906 ve Španělsku) se Německu nedostalo jiné podpory než ze strany Rakouska-Uherska. Naopak konference vedla k prohloubení spolupráce Francie a Velké Británie, resp. k posílení francouzské pozice v Maroku.

Žádné komentáře:

Okomentovat