26.1 REVOLUCE V ITÁLII

Koncem 40. let zde opět sílí osvobozovací hnutí

- není jednotné ve způsobu sjednocení:
a) sjednocení by mohl provést papež

- nyní Pius IX., který v papežském státě provedl řadu liberálních reforem, které byly velmi úspěšné
b) sjednocení by mohl provést vládce Sardinského království Karel Albert

V lednu (12.1.) 1848 vypuká povstání na Sicílii

- vyprovokováno hospodářskou krizí
- donutilo sicilského krále Ferdinanda II. k vydání ústavy (únor 1848), kterou Sicílie přechází od despotického systému k ústavnímu

– toto impulsem pro další státy, aby povstaly také

Následovalo povstání v Piemontu (Sardinské království)

- i zde byl král donucen k vydání ústavy

Rozhodnutí italských vládců urychlily zprávy o francouzské únorové revoluci, ke kterým se později připojily zprávy o březnové revoluci ve Vídni a Uhrách.

V březnu se začala formovat revoluce proti Rakušanům

- největší povstání vypuklo 17.3. 1848 v Lombardsko- Benátsku

- Rakušané se pokusili potlačit povstání vojensky (v čele maršál Radecký), ale odhodlání lidu přimělo čtrnáctitisícovou posádku k ústupu
- 22. 3. rozhodující zásah v Milánu

- 23. 3. Milán osvobozen a ustavena liberální vláda
- 23. 3. vyhlášena republika v Benátsku

Min. předseda Camillo Cavour přesvědčil Karla Alberta, aby se postavil do čela boje za sjednocení Itálie, a tak v den, kdy milánské povstání slavilo vítězství, překročily piemontské ozbrojené síly hranice - začala první válka za nezávislost.

Jednotky pod vedením Karla Alberta zaznamenaly zpočátku úspěchy (v Popádí, u Goita) ale nedokázaly svého vítězství využít a dovolily Radeckému vzpamatovat se. Jednotný postup oslabovaly dohady o to, jaké by mělo být uspořádání nového italského státu (zda republika nebo monarchie).

Rozporů dokázal využít Radecký

- přešel do protiútoku a 25. 7. 1848 slavil důležité vítězství u Custozy

- poté se zmocnil Lombardska

- 9. 8. 1848 donutil Karla Alberta podepsat příměří

Do popředí demokratická alternativa Giuseppe Mazziniho

- na základě všeobecného hlasovacího práva vytvořit ústavodárné shromáždění, které mělo zařídit boj proti Rakousku a proces sjednocení země
- nejdříve se ujalo v Toskánsku, kde byla v říjnu 1848 ustavena republika

Poté vypsány volby, z nichž vzešlo ústavodárné shromáždění

- to v únoru 1849 vyhlásilo konec papežovy světské vlády nad Římskou republikou (v čele triumvirát s Mazzinim)
- republika vyhlášena v Toskáně i Benátkách (Republika sv. marka)

V tuto chvíli znova vyráží do boje Karel Albert

- vypovídá příměří s Rakouskem

- definitivně ale poražen v březnu (23.3.) u Novary
- Karel Albert poté abdikoval ve prospěch svého syna Viktora Emanuela II.

- 6.8. podepsal příměří s Rakouskem, kterým se vzdal jakýchkoli nároků na územní zisky

Piemont poražen, v Lombardii a benátské vnitrozemí opět obsadili Rakušané, na Sicílii se k moci vrátili Bourboni, ve Florencii velkovévoda Leopold II.

Baštou italské svobody nadále zůstával Řím a Benátky.

Papež Pius IX. našel podporu ve Francii, která dobyla Řím 2.7. 1849.
Jako poslední padly Benátky, které po dlouhém obléhání kapitulovaly 24.8. 1849.