Po sjednocení Bulharska a Východní Rumelie a po srbsko-bulharské válce, která vyvolala napětí mezi Rakouskem a Ruskem nebyla prodloužena smlouva tří císařů, i když se Německo stále snaží dostat Rusko na stranu Trojspolku.
Probíhají jednání Trojspolku a Británie ohledně statu quo v koloniích, padl i návrh na britsko-německou spojeneckou smlouvu, což ale narazilo na britskou politiku izolacionizmu (dokonce se Německo vzdalo nároků v Ugandě a Zanzibaru výměnou za Helgoland.
Na konci 80. let se prudce zhoršily německo-ruské vztahy, což bylo vyvoláno zhoršením ekonomické situace obou států - zvýšeny celní sazby apod. Nebyla obnovena smlouva a Německo hledá nového partnera (což jsou právě ta jednání s Británií).
V srpnu 1891 je uzavřena rusko - francouzská („nepřirozená”) dohoda, podle které v případě ohrožení míru v Evropě budou obě vlády jednat o společném postupu.
Francie to chtěla ještě upřesnit. V létě 1892 vojenská dohoda francouzského a ruského generálního štábu, podle které se Rusko zavázalo použít své armády proti Německu v případě, že napadne Francii a naopak; později rozšířeno i o napadení Rakouskem a Itálií
Dále v případě mobilizace Trojspolku provedou oba státy taktéž mobilizaci.
Na přelomu 1893/1894 byla tato vojenská dohoda přeměněna na spojeneckou smlouvu mezi oběma státy; Británie stále stojí mimo jakékoliv aliance.
Británie a Francie se snaží odklonit Itálii od trojspolku.
V září 1896 byla podepsána dohoda, v listopadu 1898 obchodní dohoda a v prosinci 1900 vzájemná výměna nót - Itálie přistoupila k britsko-francouzské dohodě z března 1899, čímž uznala francouzské nároky na Maroko výměnou za Tripolsko.
Těmito smlouvami se Německo dostává do izolace, takže je svolána mírová konference do Haagu (1899), kde se měl projednat návrh na odzbrojení.
Toto jednání bylo neúspěšné, podařilo se však kodifikovat mezinárodní válečné právo a byl zřízen stálý mezinárodní soudní dvůr. V případě odzbrojení však došlo k opačnému efektu - všechny státy zbrojí ještě více.
Žádné komentáře:
Okomentovat