33.3 NĚMECKO

Hlavní spojenec Rakousko-Uhersko + dočasné sblížení s konzervativním Ruskem

- 1873 tzv. spolek tří císařů

Vznik v Berlíně, k izolaci Francie a Británie; předpoklad politické (ne vojenské) spolupráce konzervativních monarchů (Vilém I., František Josef I., Alexandr II.) X značné zájmové rozpory – vrchol za rusko-turecké války 1877.

Vláda Viléma II. /1888-1911/
- poslední německý císař, egocentrista (můj stát, moje armáda), vnuk královny Viktorie
- budování námořní flotily, militarismus, boj o světovládu ¨

- Všeněmecký (Pangermánský) spolek 1891

– propagace agrese (nejen zámořské kolonie, ale i sousední evropské země – Francie, Slované, asijské a jihoafrické oblasti)

- představy o německé nadřazenosti a osudovém poslání – šovinismus

- nápor na východ (Drang nach Osten) – do zemí střední, východní a jihovýchodní Evropy (včetně Ukrajiny, Zakavkazka → nafta až k Indii)

Koncem století expanze do Afriky:
- državy: Togo (1897 – 1902), Kamerun (1884 protektorát), JZ Afrika (1884 – většina dnešní Namibie), V Afrika (dnešní Tanzanie + Rwanda, Burundi)

1890 – uzavřena helgolandská smlouva – s Británií proti Rusku; Německo získalo výměnou za ústupky v Africe ostrov Helgoland v Severním moři.

Zájem o Turecko, Čínu, Tichomoří (část Nové Guineje, Bismarckovy a Marshallovy ostrovy; od Španělska odkoupeny Mariany a Karolíny, část Samoa
X i přesto zámořské imperium celkově slabé

Okruh velmocí se rozšiřuje o USA a později i Japonsko. Německo se snaží oslabit vliv Francie - Bismarck nebránil výbojům Francie do okolního světa, ale v Evropě se ji pokusil izolovat sblížením s Rakouskem a Ruskem - „smlouva tří císařů“. To se nezamlouvá ostatním velmocím, což vyvrcholilo ve chvíli, kdy dal Bismarck najevo, že pokud Francie nepřestane posilovat armádu, tak Německo zasáhne vojensky (1875). Na obranu Francie se tehdy postavila Británie i Rusko a Německo bylo nuceno ustoupit.