33.7 DALŠÍ „DĚLENÍ SVĚTA“

Na přelomu 19. a 20. st. je dovršeno rozdělení světa, ale do koloniální sféry vstupují nové státy - Japonsko a USA, které také chtějí něco mít.
- akce proti Číně

- rusko - japonská

- španělsko - americká válka

Španělsko - americká válka

USA využili oslabení Španělska v oblastech, o které měli zájem, tedy v Tichomoří a Karibské oblasti. Pod záminkou pomoci Kubáncům zahájili 25. dubna 1898 válku; bojovalo se v Karibiku a u Filipín. Evropské velmoci Španělsko nepodpořily, naopak ho přinutily přijmout podmínky (12. srpen 1898).

Mírová smlouva byla podepsána v Paříži 10. prosince 1898 - USA získaly Portoriko, Filipíny a Guam (za 20 mil. $), Kuba získala samostatnost, byla tam ale americká posádka. 3. července 1902 je podepsána španělsko - americká „přátelská smlouva“.

Na Dálném Východě probíhá čínsko - japonská válka (1895)

– o Koreu, která byla pod čínskou sférou vlivu; vítězství Japonska

Rusko-japonská válka (1904-1905)

– o ovládnutí Koreje a Mandžuska
- Japonsko zpočátku podporováno Británií, neboť zde chce oslabit vliv Číny a Ruska

- 1902 je podepsána spojenecká smlouva mezi Japonskem a Británií o vzájemné neutralitě (namířeno proti Rusku)
- zájem oslabit Rusko mají i USA

- Japonsko se začíná připravovat na válku, což vyvolalo ruskou odezvu
- diplomatická jednání Japonska a Ruska o zájmech v Koreji a Mandžusku stále probíhají, jsou však neúspěšná

- 10. února 1904 vyhlašuje Japonsko válku Rusku (ale již 9. února večer zaútočili Japonci na ruskou tichomořskou flotilu v Port Arthuru), japonské oddíly se vylodily v Koreji a porazily Rusy na řece Yalu, čímž pronikli do Mandžuska

- 15. ledna 1905 padl obležený Port Arthur a Rusové jsou postupně poraženi v bitvách u Mukdenu a v Cušimském průlivu

- obě strany jsou ale již vyčerpány (v Rusku navíc vypukla revoluce) a Británie s USA tlačí na Rusko, aby ukončilo válku
- 5. září 1905 mírová smlouva, která uznala přednostní zájmy Japonska v Koreji a Mandžusku, Rusko navíc odstoupilo jižní část Sachalinu a Port Arthur

Francie a Británie se stále sbližují

- z jednání z léta a podzimu 1903 vzešla dohoda, která ukončila poslední problémy v koloniích

- souhlas s britskou okupací Egypta a francouzskou okupací Maroka

- také rozděleny sféry zájmu v Siamu

- označováno jako „srdečná dohoda“

- následovala společná jednání obou generálních štábů, jež jsou svým obsahem namířena proti Německu

- Německo se podpisu této dohody snaží bránit orientací na Rusko

- 1904 je podepsána obchodní smlouva a později císař s carem podepsali i spojeneckou smlouvu, proti které se zvedl odpor některých ruských vládních představitelů, kteří požadovali, aby Francie tento dokument ještě před ratifikací odsouhlasila - konec smlouvy

V letech 1905 - 1906 probíhala 1. marocká krize.

- skončila diplomatickým úspěchem Francie

- dalším sbližováním protivníků Německa

- Britové s vojenskými představiteli Francie a Belgie (1. února 1906)

- byla obnovena schůzka generálních štábů Francie a Ruska (duben 1906)

Postupně se začínají sbližovat Británie a Rusko, neboť oba státy vidí svého protivníka v Německu (to bylo ale možné až po tom, co vyřešili vzájemné problémy v Persii a Afghánistánu - Persie byla rozdělena na 3 pásma: britské, ruské a neutrální)

Británie také obnovila spojenectví s Japonskem a v létě 1907 je podepsána i francouzsko - japonská dohoda, která zaručovala rovná práva v Číně.

30. července 1907 je podepsána také rusko - japonská dohoda o vlivu v severovýchodní Číně, Korea byla uznána za sféru japonského vlivu. Také byla uznána čínská nadvláda v Tibetu.

Tyto všechny smlouvy položily základy trojdohody jako protiváhy trojspolku.

Dochází k námořnímu zbrojení - německé loďstvo je díky svému rychlému růsti modernější, britské je zase početnější.

Britové se cítí být ohroženi - svolána 2. konference do Haagu (červenec - říjen 1907), na které Británie opět naléhá na omezení zbrojení, ale opět neúspěšně

1907 – Rusko + Británie - Trojdohoda

Německo se pokusilo odtrhnout Rusko od dohody → postupimská schůzka (listopad 1910), jejíž výsledky byly ale nulové, byla podepsána pouze dohoda o zájmech v Turecku a Persii.

Porážkou Německa skončila i 2. marocká krize (1911), neboť Británie ho diplomatickou cestou donutila uznat francouzský protektorát nad Marokem.

Na Balkáně soupeří velmoci a navíc se k tomu přidává národně osvobozenecké hnutí -balkánské války.