Politické organizování dělnického hnutí začalo 23. 5. 1863 založením Všeobecného německého dělnického spolku v Lipsku
- u zrodu stál Ferdinand Lassale
- jeho cílem bylo založení samostatné politické strany, všeobecné, rovné a přímé volební právo a zřízení dělnických výrobních družstev
1863 - v Eisenachu vznikl liberálnědemokratický Sněm německých dělnických spolků
1863 - v Eisenachu vznikl liberálnědemokratický Sněm německých dělnických spolků
1869 - stal se jádrem Sociálnědemokratické dělnické strany (zal. taktéž v Eisenachu)
- považovala se za německou odnož I. internacionály a v jejím programu se objevovaly myšlenky Marxe i Lassalla
1875 - obě organizace se spojily do Socialistické dělnické strany Německa (SAP)
- považovala se za německou odnož I. internacionály a v jejím programu se objevovaly myšlenky Marxe i Lassalla
1875 - obě organizace se spojily do Socialistické dělnické strany Německa (SAP)
1890 přejmenována na Sociálnědemokratickou stranu Německa (SDP)
- záhy se stala stranou masovou s pevným členstvím a přísnou organizací
- byla považována za národně nespolehlivou nepřátelskou vůči státu
- stala se útočištěm dělnictva a vyvinula si vlastní subkulturu
- záhy se stala stranou masovou s pevným členstvím a přísnou organizací
- byla považována za národně nespolehlivou nepřátelskou vůči státu
- stala se útočištěm dělnictva a vyvinula si vlastní subkulturu
- zakládala četná sociální a kulturní zařízení (školky, sportovní a pěvecké spolky, konzumní jednoty…)
- cca 20% hlasů z ní dělalo relativně nejsilnější stranu, ale díky koalici měšťanských stran se to neodrazilo odpovídajícím způsobem na počtu mandátů
- rostoucí počet členů a stoupající volební výsledky znepokojovaly říšskou vládu a občanské strany v Říšském sněmu
- cca 20% hlasů z ní dělalo relativně nejsilnější stranu, ale díky koalici měšťanských stran se to neodrazilo odpovídajícím způsobem na počtu mandátů
- rostoucí počet členů a stoupající volební výsledky znepokojovaly říšskou vládu a občanské strany v Říšském sněmu
Díky papeži Lvu XIII. mohl Bismarck pomalu ukončit „Kulturkampf“ a věnovat se novému nebezpečí hrozící katolické revoluce.
Za záminku Bismarckovi posloužily dva neúspěšné atentáty na císaře Viléma I. v roce 1878, přestože útočníci nebyli se soc.dem. v žádném spojení.
21.10. 1878 - vydán říšský zákon proti „snahám sociální demokracie představujícím všeobecné ohrožení“ (zkráceně „zákon proti socialistům“)
- sociálnědemokratické a socialistické spolky byly rozpuštěny, jejich akce, schůze, průvody zakázány, noviny zakázány, některé osoby zatčeny
- platnost omezena na 2,5 roku, avšak až do roku 1890 byl pravidelně prodlužován
Navzdory všem zákazům a zatýkání nebylo možné stranu a její odborové organizace tímto zákonem zničit - činnost přešla do ilegality - opatření fungovala spíše naopak.
- sociálnědemokratické a socialistické spolky byly rozpuštěny, jejich akce, schůze, průvody zakázány, noviny zakázány, některé osoby zatčeny
- platnost omezena na 2,5 roku, avšak až do roku 1890 byl pravidelně prodlužován
Navzdory všem zákazům a zatýkání nebylo možné stranu a její odborové organizace tímto zákonem zničit - činnost přešla do ilegality - opatření fungovala spíše naopak.
Ve volbách roku 1912 získala soc. dem. 112 mandátů a stala se nejsilnější poslaneckou frakcí v Říšském sněmu.
Žádné komentáře:
Okomentovat