Loading

20.2 KATEŘINA II. VELIKÁ (1762 – 1796)

Původem Němka, v Rusku přešla na pravoslaví, vzdělaná, energická, cílevědomá, osobně stejně bezohledná a krutá jako Petr I.
Dovršila dílo Petra I. – dokončeno budování absolutní monarchie.


Vnitřní politika:
  • ochrana zájmů šlechty a carského absolutismu
  • šlechtici se věnovali více svým statkům (už nebyli povinni doživotní službou státu)
  • utužení nevolnictví (s nevolníky se nakládá jako s otroky – prodáváni jak dobytek , tresty vězením, mučením, vyhnanstvím)
  • nucené práce v manufakturách (hutích, dolech) + závazky vůči státu (daně, povinnost, ubytovat vojsko, státní stavby, údržba cest), zákaz stěžovat si na své pány
  • posílení armády + upevnění byrokratického aparátu ovládaného šlechtou – země rozdělena na 50 gubernií, kontrola církve
  • Kateřina II. vystupovala navenek jako reprezentantka osvíceneckého absolutismu - rozvoj škol, kultury, umění, cizí osvícenci u dvora a korespondence s nimi (Diderot, d Alembert)
  • rozvoj vědy – fyzik, chemik, astronom, geolog, jazykovědec, básník M. V. Lomonosov
  • vnitřní nepokoje:
  • nenávist rolníků k vrchnosti (neomezená moc nad nimi)
  • selská válka 1773 – 1774 pod vedením donského kozáka Jemeljana Pugačova - rolníci z uralských stepí a nevolníci z uralských hutí
  • zpočátku úspěchy, dobyta menší města, poražen u Kazaně, zajat, v železné kleci odvezen do Moskvy a popraven(1775) + další popravy, mučení, deportace na Sibiř (viz. A. S. Puškin: Kapitánská dcerka)
  • společné znaky nevolnických povstání: proti znevolňování, proti bojarům a za dobrého cara, účast rolníků a městské chudiny
  • příčiny porážek: živelnost, neorganizovanost, lokální charakter bojů, sociální nesourodost, naivní víra v dobrého cara
  • zostřeny zákony o nevolnictví, uzákoněna a sjednocena šlechtická práva, posílena guberniální správa, policie, armáda, tvrdě stíháno každé volnomyšlenkářství


Zahraniční politika:
  • územní expanze - zisk nových území a vzrůst počtu obyvatel o 1/3
  • válka s Tureckem a Tatary - trvalý přístup k Černému moři (už má i Azovské moře): 1783 dobyt Krym, Kubáň, černomořské území mezi Dněstrem a Dněprem
  • vybudovány přístavy Oděsa, voj. pevnost Sevastopol, vytvořena černomořská námořní flotila = obrana severního pobřeží a příprava útoku na Cařihrad
  • roste mezinárodní prestiž Ruska, rozsáhlá kolonizace řídce osídlených území, kozáci násilně přesídleni na Kubáň, ruským i cizím rolníkům zdarma přidělována půda (dočasně osvobozeni od daní)
  • organizátor osídlování: kníže Frigorii Potěmkin
  • i podvodná činnost - „Potěmkinovy vesnice“ (kulisy šťastných vesnic)
  • osídlování na SV – první osady na Kamčatce, Čukotce, Sachalinu a Aljašce (1867 prodána Spojeným státům americkým) - rozvoj důlního a zemědělského podnikání
  • zisky na západě: podíl na dělení Polska – zisk rozsáhlých úrodných oblastí Ukrajiny, Běloruska, Litvy
  • Rusko největší, ale nejzaostalejší evropskou velmocí (1762 – Rusko 19 mil. obyvatel)


Literatura:
Bělina, Pavel, Kučera, Jan: Dějiny evropské civilizace II. Paseka, Praha – Litomyšl, 1995.
Čapek, Vratislav, Pátek, Jaroslav, Zwettler, Otto: Světové dějiny II. Fortuna. Praha 1993.
Roberts, J.M.: Přehledné dějiny světa. Nakl. Beta, Praha – Plzeň 2002.
Stevenson, John: Dějiny Evropy. Ottovo nakladatelství. Praha 2004.
Švankmajer, Milan: Kateřina II.: lesk a bída impéria. Lidové noviny, Praha 2001.
Švankmajer, Milan: Petr I.- zrod impéria. Lidové noviny. Praha 1999.
Švankmajer, Milan, Veber, Václav, Sládek, Zdeněk, Moulis, Vladislav: Dějiny Ruska. Lidové noviny, Praha 1995.
Volný, Zdeněk a kol.: Toulky minulostí světa 7. Via Facti, Praha 2005.

Žádné komentáře:

Okomentovat