Směry konce století, jako byl např.impresionismus, otevírají etapu modernímu výtvarnému umění – poč. 20. stl. kubismus, expresionismus, abstraktní malířství. Tento vývoj v malířství byl součástí širokého kulturního proudu – tzv. moderna, později avantgarda.
Pojem AVANTGARDA: umění šokovat, je to proud několika směrů – chtějí se odlišovat od veškerého umění, které je předcházelo. Realistické tendence umění: zachycení zkušenosti, subjektivní prožitek zkušenosti): v realistických tendencích již nelze pokračovat, přichází destrukce přirozeného pohledu na zkušenost, na společenské tendence (srovnání: nové adaptace klasických děl – Mona Lisa s brýlemi apod.).
Klima společnosti: nové teorie (Freud, Enstein), nonsensová poezie (Morgenstern, u nás později např. u Žáčka – ale nepatří k vyhraněnému avantgardnímu stylu: hravost, uvolněnost, neobvyklost.) Tvorba mimo realitu, snové prostředí, tvoření neexistujících slovních spojení, prolínání literatury a výtvarného umění, optické působení básně (Apollinaire), hra s absurditou, groteskno.
Směry: futurismus (Marinetty, Majakovskij), kubismus, kubo-futurismus (Guillaume Apollinaire – polytematičnost, simultaneita – básně jako úseky filmu, surrealismus (André Breton, Paul Éluard
Avantgarda je kulturní a umělecké hnutí 1. poloviny 20. stol.
Avantgarda umění je etapa ve vývoji moderního umění, které je poslední vývojovou fází novodobého umění. Předcházejícím etapou ve vývoji umění byla moderna, která byla přechodným vývojovým stadiem mezi tradičním uměním 19. století. S modernou je avantgarda spojena společným antitradicionalismem a společenskou revoltou. Etapou následující je postmoderní umění. Výchozími ideovými ohnisky bylo poválečnému avantgardnímu hnutí curyšské dada a sovětské revoluční umění.
Hlavní znaky avantgardy: odmítání sociální nespravedlnosti, z toho plynoucí příklon k extrémistickým politickým hnutím – komunismus, anarchismus ale i fašismus (typické např. pro italský futurismus), dále kolektivismus, který se projevoval snahou o sdružování se do skupin, spolků, svazů a klubů (Bauhaus, De Stijl, Devětsil). Podstatným rysem je experimentování a hledání nových obsahů a forem.
Období vzniku avantgardy je obdobím 1. světové války a krachu evropských humanitních ideálů. Současně však nástupem idey nové a spravedlivější společnosti přicházející s Říjnovou revolucí. Souběžně s těmito událostmi probíhá bouřlivý rozvoj techniky a vědy. Společnost se po válce nachází ve víře v utopistickou vizi nového světa, ovládaného strojem. Vystřízlivění z utopických snů přinesla hospodářská krize, která otřásla avantgardní vírou v zázračnou moc techniky a ve zrod nového člověka. Představa, že nové vynálezy a společenské vztahy od základu změní samu biologickou podstatu člověka, že se během několika let promění jeho po tisíciletí utvářené fyziologické a psychické mechanismy, se už tehdy ukázala jako zcela nereálná. Avantgardní umění je různorodou, členitou a někdy i rozporuplnou periodou vývoje umění. Inspirovalo se jak novými vědeckými objevy, technickými vynálezy a materiály, tak euforickou atmosférou, životním rytmem a novými formami velkoměstského života: filmem, jazzem, sportem, moderními dopravními prostředky, automobily, letadly, transatlantiky, ale i exotikou dalekých krajů a zámořských cest. Avšak většinu těchto podnětů přijímalo v radikální utopické perspektivě.
Žádné komentáře:
Okomentovat