Loading

13.11 MĚSTO

Definice města, podle Václava Vojtíška: samosprávní středisko, opevněné hradbami a nadané výsadami.

Č. stř. město:
Vývojově vyšší sídliště s fce. ekonomickými, geografickými, stavebními, vojenskými, politickými, sociálními, právními, kulturními; pečeť, prapor, znak města.
Způsob jeho vzniku i proces růstu se zpravidla odráží na jeho vzhledu, vznikalo–li na místě staršího osídlení, má jeho jádro vždy typickou neuspořádanou zástavbu staršího typu, vznikala živelně, zatímco jeho nové čtvrti jsou již uspořádány podle jednotného plánu, užity urbanistické poznatky; města vzniklá na „zeleném drnu“ urbanisticky vystavována již od počátku, sociální dynamiku dodávala městům jejich práva, která je vydělovala z masy venkovského obyvatelstva, nej. počet výsad se dotýkal práv svobodného pohybu měšťanů, práva volného disponování s vlastním majetkem – movitým i nemovitým., + právo společné ochrany, práva obchodní a výrobní; cíl města a jeho obyvatel – vytvoření obce relativně svobodných měšťanů (hl.: GER, S. EU, Stř. EU)

Rozdíl Z. (držení města feudálové) x V. (snaha panovníka vlastnit většinu měst) – ve snaze udržení vlivu nad šlechtou, král byl prvním zakladatelem měst a vedle ohledů hospodářských i politické ( České Budějovice – v centru jihočeské vítkovské domény); města však v 13. stl ještě nemohla vykazovat svoji plnou suverenitu, r. 1285 vydává Václav II. magnu chartu českých měst – obecné privilegium, jímž chtěl zkonsolidovat situaci ve státě po krizi, posílit moc a sílu měst – především jako protiváhu šlechty; 13. stl je obdobím vzniku a stability č. měst, sice již v předchozím stl. můžeme náznaky městského života spatřit u některých velkých podhradí či trhových osad, ale chyběl jim systém právních norem, které na smluvním principu vymezují vzájemný vztah jeho zakladatele a městské komunity, prvním zakladatelem měst byl u nás Přemysl Otakar I. (13 měst) a Př. Otakar II. (okolo 50), za Václava I. začaly města zakládat i jiné vrchnosti, vznikala tzv.: poddanská města, i církev: Kladruby, Chomutov.

Městská privilegia:
První městská privilegia se v Č. zemích objevují až ve 20. letech 13. stl. – vzorem pro ně byly právní normy německé – severoněmecké právo magdeburské (severočeská, moravská, slezská města), jihoněmecké švábské zrcadlo (Staré Město pražské + J polovina Moravy a Čech) – oba základní principy zosobňoval od počátku rychtář a představitelé měšťanů – konšelé, přísežní; až do 14. stl si převahu udržoval rychtář – v oblasti magd. práva: fojt nebo šoltys, jak naznačuje německé jméno, byl to hl. soudce, a to buď samostatný nebo předseda měst. soudu, jeho autorita se odvozovala od autority boží; v královských městech jmenoval rychtáře panovník, v poddanských jej ustanovoval světský feudál nebo církevní instituce; švábské zrcadlo zvýrazňuje princip volby rychtáře obyvatelstvem, v počátcích měst byl rychtář nejbohatší osobou ve městě, neboť sem přicházel buď jako lokátor nebo patricij, lokátor viz přednášky (existují podoby měst, které navrhoval stejný lokátor – „podoba podle ruky lokátora“ – mezi první pražský patricij Eberhard, založil tzv. Havelské město – na území Starého Města pražského); doklady o existenci města: zakládací listina – smlouva mezi vrchností a podnikatelem, vyjadřovala podmínky založení a práva, které mělo budoucí město udržovat, smlouva nabyla povahy privilegia, u kr. m. včetně St. M. PHA zakládací listiny zpravidla chybí, neboť vyrůstala ze starších sídlišť, pravidelnější dochování je u poddanských měst (z nichž nejstarší Kynšperk – 1232)

Český termín „město“ je uváděn během 2. pol. 13. stl, v č. lit. pramenech – poč. 14. stl., obyvatelé města „civis“ až 14. stl. = plnoprávný měšťan

Raně středověká – protoměsta, prvotní města

Dělení - města královská, královská věnná, poddanská )šlechtická, církevní: biskupská, klášterní), také existovala města vlastního majetku
- podle velikosti, na velká města – civitates, městečka – oppida, trhovní vsi – villae forenses
- města hrazená a nehrazená
- města horní, lázeňská, později města revoluční

První rýsující se město – PHA
Založení hradiště nad ohybem Vltavy (budoucí pražský hrad, 870 – 890), ale písemná zpráva o Praze je až z 929, další díky arab.-žid. kupci Ibrahímu ibn Jákubovi z 965, který pražské podhradí popisuje „bylo menší než jsou města a větší než jsou vesnice“.
11., 12. stl. – sídliště pod hradem roste – prostor dnešního Starého Města, 1 – 2 osady GER kupců, osada Románů a židovská osada, už se zde vyskytují kamenné románské domy
Poč. 13. stl. asi 70 ha, přibližně 3500 obyvatel – tím ho lze již řadit mezi velká evr. města, do podhradí sídlo biskupa, 1172 se dokončuje Juditin most, na tržiště dozíral rychtář Blažej, což je první doložený úřední pražský činitel; zároveň toto podhradí bylo prvním místem, kde se z něho vyvinulo město, první zmínka o tomto městě 1234, dále je považován za nejstarší Cheb (drželi ho císařští Štaufové a Fridrich Barbarossa), jako nejstarší z dochovaných pramenů – Bruntál, existoval již jako město před r. 1213.

Poč. 12. – 13. stl. již dozrává čas k vývoji i jiných měst na území Českých zemí – pravidelnější trhová a obchodní činnost, rozvoj hradských středisek, na hradech knížecí správa, kastelán – hl. výběrčí daní, vznikají tzv. města samotná, nebo splývají dohromady s okolními vesnicemi – sídelní aglomerace (Litoměřice, Žatec, HK), na Moravě řidší výskyt (HUN nájezdy), vznikají tu zvláštní hradiště, kde se usídlila Přemysl. knížata – 8 hradských obvodů se sídly v Olomouci, Přerově, Hradci, Spytihněvi, Břeclavi, Brně, Znojmě a Bítově.

Vedle toho i města při klášterech, vznik od 10. tl., na místě celnic (Domažlice, Klatovi, Netolice), zároveň vedle Prahy i Olomouc, Brno, Litoměřice, Znojmo jako trhové osady se zastoupením kupců cizích národností; pozn.: numismatikové předpokládají, že poč. 12. stl. bylo již v oběhu více než milión stříbrných denárů.

Praha se stále rozšiřuje, od 1348 360 ha, 3 tržiště, hradba delší než 3 km s 4 hl. branami, 40 000 obyvatel – přední EU velkoměsto, kamenný most přes Vltavu, založení univerzity, 6 klášterů jen na Novém Městě, ale stále mnoho ploch uvnitř města nezastavěné; pro srovnání Vídeň, Hamburk – 100 ha, Paříž 439, Brusel 460, Gent 566 ha. V Č. zemích nad 50 ha jedině KH, 20 – 50 ha Opava, HK, Plzeň, České Budějovice

Výstavba – chybí racionální osnova, centrum vzniká hl. podle cest, centrum náměstí, rynek (ČB největší), nejdůležitější domy veřejné povahy – rychta, později radnice, kupecký dům, kostel, krámce, kotce, socha sv. Rolanda (symbol obchodu a trhu); chyběla dlažba, úplného vydláždění se náměstí dočkala až ve 14. – 15. stl – předcházely jí hatě, kladly se na blátivý povrch, s kam. dlažbou začíná Praha od 13. stl – po ochození nekvalitní kam. dlažby vznikají kočičí hlavy ; dříve na náměstí i šibenice – pak se stěhuje za hradby; ulice pojmenované podle budov, podle toho, kam vedly, úzké uličky – prevence požárů (celá města dřevěná), také odváděly splašky a dešťovou vodu – povrchová kanalizace – „mezírky hnisotečné“

Městský dům: polozemnice, pak komorový dům s průjezdem, poměr šířky k délce – 1:3 až 1:10, ve velkých městech 10 na 30m, fasáda – první dojem z domu, v oknech místo skla mázdry ze zvířecích vnitřností, od 14. stl. sklo, 1 obytná místnost – „sklep“, vlastnímu sklepu se říkalo loch, tůně, podruba; žily tu 2 rodiny, ale nebylo to více jak 10 lidí – vysoká úmrtnost dětí; černá kuchyně, bezpečnost – dřevěné petlice, zámky, od 14. – 15. stl se objevují zámky kovové
Rychta, radnice (vzniká až po husit. revoluci, nejstarší má Str. M. Pražské) – sídlo rychtáře, centrum správy města, zájmy měšťanů zde hájila městská rada – soudní a správní orgán, v řadě zasedali purkmistr a konšelé, místo, kde byly spolehlivé prostředky k ověření měr a vah, nevalná čistota, vymetala se 1x až 2x do roka;

Vedle jádra uvnitř hradeb i předměstí (zahrnovala veškerou obdělávanou zem. půdu přímo z města, zde chudina, diskriminované obyvatelstvo, řemesla, která vylučovala pach a nepořádek), pojem „městiště“ (parcela měst. domu s dvorem)
-na 1 ha plochy uvnitř hradeb připadalo asi 60-150 lidí, případně 100-200; v Čes. zemích lze pokládat za velkoměsto hradiště o více než 20 000 obyvatel, velká města nad 4000; za Karla IV. měla Praha i s Novým Městem 40 000, Brno pouze 8000

Města se rozrůstají přísunem obyvatelstva z venkova – zvyšuje se počet m. chudiny, patriciát dožívá, místo něj od 2. pol. 14. stl vrstva bohatých kupců a bohatých řemeslníků – mediocres, 50-70%, dělení obyvatel podle právního hlediska (plnoprávné občany, obyvatele s omezenými právy, podsedci – obyvatelé předměstí, dále zde ještě duchovenstvo 2-3%, židé 1-5%; vztah města a vesnice, měšťan chyběl v úsloví o trojím lidu, podle vesničanů centrum zla, neřesti – Kain, založil podle Bible první město

Pokračuje národnostní proměna, začíná polocechovní vláda;

Hospodářství: městská daň – lozunka (2x do roka), platilo se za běžné úkony, zároveň vybírání poplatků za dovezené zboží do města (cla – poplatky za zboží, mýta – za dopravu a mosty, ungelt – za potraviny); objevují se zárodky městských služeb; z městských příjmů se platil tzv. areální úrok (činže) – nejstarší, pak konečná splacená částka odpovídala hodnotě jedn. lánů, na kterých bylo město stavěno, odváděna panovníkovi či vrchnosti; pak odváděna královská, zvláštní berně – nejdříve vybírána nepravidelně jako pomoc, dle potřeb panovníka, pak se částka ustálila a byla vybírána pravidelně
Hl. roli v hospodářství hrály cechy, řemeslnická sdružení, v počátku dobrovolná, posléze povinná; mílové právo, počet řemesel ve městě, řemeslnická hierarchie: tovaryš, učeň, mistr
(Řemeslnická organizace známa již z poč. 13. stl., první dochovaná statuta z 1318, náležela pražským krejčím.)

Speciální charakter měst - města lázeňská a především horní – zakládána na dosud neosídlených místech, tam, kde byla nalezena ložiska drahých kovů – Ag, Au, Cu – Jihlava, jílové, Kutná Hora, Stříbro; měla celou řadu zvláštností, v první fázi šlo o neuspořádané osidlování, živelně se rozrůstající vesnice, která teprve stabilitou dolování, těžby a utvářejícím se městským obyvatelstvem přecházela v město
Nejd. KH – patřila mezi nejbohatší města, mnohé výsady, zvláštní pozornost i od krále, protože měl na těžbu a zpracování svůj monopol – tzv. horní regál; stříbrná horečka nastala v Čechách v pol. 13. stl. o bohatství KH šly po EU zvěsti, v době nej. slávy, kolem r. 1300: 25 – 35 tun čistého Ag ročně = 41% všeho Ag v EU, mincovní reforma Václava II.:zrušil všechny dosavadní mincovny a ražbu mince – nového pražského stříbrného - českého groše soustředil do KH; zároveň Horní zákon – Ius regale montanorum, později vzor pro těžbu kovů v J. Americe

Sociální skladba obyvatelstva – hl. skupiny: Češi, Němci, židé; odraz kolonizačního procesu, původem lokátorů, vznikající spory mezi skupinami obyvatel vyvolané hl. sociálním postavením a hospodářsky, existovala tu i jazyková bariéra – Němec od němý, ten, komu nerozumím; speciální složka obyvatel židé (první zmínky již v 10. stl, vcelku výhodné podmínky jako kupecké osady Němců a Valonů, ale od 1. křížové výpravy, koncem 11. stl., začalo jejich pronásledování jako vrahů Ježíše Krista, pogromy na židy; vedle obchodu se zabývali též finančními transakcemi, jemnými řemesly (zlatnictví, šperkařství), lékařstvím; jejich postavení určovala církev a světská moc, naplňování pojmu „servitus judeorum“ (židé mají setrvat ve stavu služebnickém a v poddanství a zjevného ponižování až do soudného dne za odplatu Kristova ukřižování), zákaz výkonu úřadů, vycházení o církev. svátcích, první ustanovení o jejich oděvu; židovská obec – svět sám pro sebe, samostatné společenství (Communitas Judaerum), v čele stáli starší, volení členy obce, rychtář = rabbi (= člověk učený), platilo zde staré žid. právo založené na biblickém Starém zákoně, vyjádřeném v tóře a vyloženém v talmudu; v Praze patří žid. obec k nejstarším, obce vznikaly většinou ve vyhrazených ulicích, čtvrtích, jen výjimečně vznikala ghetta

Městská hygiena – začíná se rozlišovat voda pitná, užitková, hloubění studní, 14.-15. stl – budování vodovodů, k hygieně sloužily lázně (lazebník, bradýř – holič); hrozba epidemií – mor, zakládání špitálů při klášterech, péče o chudinu, u měst vznikají lazarety – pro těžce a nakažlivě nemocné (malomocní, domus leprosorum)

Ve městech se také rozlišoval všední a sváteční den (50-70 do roka), vznik pojmu práce a volného času, také pojem „čas“ – zpřesnění pracovního rytmu, začíná se měřit časem, na radnici hodiny, nejdříve sluneční, pak strojkové, také orloje); čas se stal objektivní mírou a hodnotou

Městská hotovost – obyvatelům města se říkalo „homines pacis“, lidé míru, město jako stabilní bod, opevněné hradbami – pevnost, vznikají vojenské městské řády, členy byli měšťané, velitel – hejtman, snaha samostatnosti a schopnosti se ubránit; zároveň královská města měla povinnost otevřít vždy bránu panovníkovy, brány se na noc zamykaly a střežily.


Literatura: Hoffmann F.: České město ve středověku. Praha 1992.
Beneš Z., Petráň J.: České dějiny I. Praha 2001.

Žádné komentáře:

Okomentovat