4.1 ROZPAD ŘÍŠE

Hárún ar-Rašíd (786 – 809)

– vrcholí abbásovská moc

– největší územní rozsah, ale zároveň se objevují známky úpadku
- země rozdělena na provincie – v čele emír

- hroutí se autorita chalífátu v provinciích

– Španělsko a Afrika se skoro osamostatňují – vlastní emírové
- 868 – odtrhnutí Egypta

Po jeho smrti – spor synů o moc (al-Amín a al-Mamún)

– občanská válka

– opět se obnovují staré spory

- autorita chalífů v provinciích už jen formální

– zatím funguje ale obchod a rozvíjí se kultura

časté finanční krize

– rozmařilý způsob života panovníků

- náklady na placení úředníků

– panovníci to řešili tím, že pronajímali právo vybírat daně

– výběrčí se pak stali místodržícími v provinciích – jejich moc rostla

10. století – místodržící v Iráku získává větší moc než chalífa – „velitel velitelů“

946 chalífa ztrácí kontrolu i nad samotným Bagdádem – Bagdád obsadili perští šíité.

Do 13. století už je chalífa jen titul – skutečná moc v rukou vojenských hodnostářů.

Postupný rozpad říše na chalífáty a emiráty – např.: córdobský chalífát – na území Španělska.

V Severní Africe získávají postupně moc Fátimovci

- potomci Mohamedovy dcery Fátimy

– obecně se tato větev potomků nazývala imámové

– silná nezávislá dynastie

– založili vlastní chalífát

– 11. století ovládají Afriku, Sicílii, Egypt, Sýrii, západní Arábii

– rozvoj obchodu a hospodářství

1056 – 1057 dobyt Bagdád Fátimovci

– vyhlášena svrchovanost Fátimovců

– pak upadá jejich moc

– stávají se také jen formálními vládci (kol. 1094 se jejich moc rozpadá)

– nikdy nedosáhli úplného vítězství nad Abbásovci

11. století vnitřní oslabení říše

– rozdrobení na malé nezávislé státní útvary

- postupně upadá obchod (zejména s oblastmi Ruska a oblastí okolo Baltského moře)
- oslabení využívají nepřátelé

– křesťanská vojska útočí na Sicílii a na území Španělska

- křížové výpravy na Blízký východ

v Africe vzniká nové náboženské hnutí mezi Berbery – vznik nové berberské říše (Afrika + Španělsko).

Útoky Turků z východu

– už před tím se Arabové setkali s Turky

– dělali z nich otroky cvičené ve zbrani (= mamlúk – lepší otrok)

– Turci získávají pozice v armádě – čím dál větší moc

960 jeden z tureckých kmenů přechází na islám

– založeno turecké království

– zapojení Turků do svatých válek

11. stol. turecké kmeny se dávají do pohybu

– největší moc kmen Seldžuků – seldžučtí Turci

– 1055 vtrhli do Bagdádu

- 1079 se zmocnili Sýrie a Palestiny

- zabrali byzantskou Anatolii

Seldžukům se podařilo sjednotit říši

– posílili moc chalífů

– formálně je uznávali, protože byli muslimové

- praktickou moc měl seldžucký velkosultán

– nový titul sultán = držitel svrchované moci

konec 11. století – opět občanské války a rozdrobení říše

– na tom vytěžili křižáci

– 1096 dorazili do Levanty

– postup až k Palestině

– založena křesťanská feudální knížectví (antiochijské, edesské, tripolské, jeruzalémské)

12. století – zemi začínají ohrožovat mongolské kmeny

– proti nim vyhlášen džihád

– 1141 porážka Seldžuků v Katvanské stepi
- moc seldžuckých Turků upadá

– chalífovi se na chvíli podaří obnovit částečně moc – ale už jen krátce

13. století – vzniká silná říše Mongolů

– Čingischán

– výboje – 1218 ovládl severovýchodní Asii

– i jeho nástupci pokračují ve výpadech

– pol. 13. století – snaha dobýt muslimské území až po Egypt

– 1258 dobyt Bagdád – svržen poslední abbásovský chalífa – pád chalífátu