19.1 LUDVÍK XIV.

Nástup Ludvíka na trůn

• politika Anny Rakouské a Mazarina (Francouzům se nelíbilo, že jim vládne Ital + panovaly vzpomínky na Richeliea) vedla k otevřenému odporu parlamentu, který chtěl zasahovat do finanční politiky a kterého Richelieu vyloučil z řízení státu, šlechty a měšťanstva
• vystoupili proti absolutistickým snahám Mazarina, proti vysokým daním (vysoké výdaje na armádu)
• fronda parlamentu a princů (1648-1653): fronda nakonec kvůli svým neshodám a kvůli zmatkům byla poražena (1648-1649 fronda parlamentu, 1650-1653 fronda princů – princ Condé a bratr Ludvíka XIII. Gaston Orleánský, Mazarin načas nucen uprchnout)
• tato zkušenost s vládou sobeckých princů přispěla k tomu, že velká část měšťanstva i úředníků souhlasila s představou pevné ústřední moci ve státě - tuto představu začal uskutečňovat již Mazarin

Vláda Ludvíka XIV.

Po smrti Mazarina se Ludvík ujal samostatné vlády, která znamenala dovršení absolutismu a centralizace ve Francii:

• podstatně omezen podíl šlechty na vládě, veškerá moc se soustředila v rukou krále
• král omezil privilegia, čím chtěl opět posílit moc koruny
• Ludvík byl přesvědčen, že má právo a povinnost rozhodovat o všech záležitostech vnitřní i zahraniční politiky, ale také o vydávání zákonů, stejně jako o osudu každého ze svých poddaných
• panovníkova moc se opírala o stálou armádu, o státní úředníky (byli zodpovědní jen králi), o katolickou církev
• pomoc ministrů a rádců – nadaní a kvalifikovaní odborníci (často však zneužívali svého postavení)
• ministrů nebylo mnoho a Ludvík je příliš neobměňoval
• král měl sice státní radu, ale poslední slovo měl vždy on sám
• generální stavy se za jeho vlády nikdy nesešly
• posílení ústřední moci na úkor provinciální správy – byla zrušena většina starých provincií (na dodržování zákonů, na vybírání daní v provinciích dohlíželi královští zplnomocněnci, tzv.intendanti)
• omezení pravomoci obcí-starostů (jmenováni vládou)

Společenská struktura:

• privilegované stavy (osvobozeni od placení daní)
• duchovenstvo a šlechta (přestože šlechta byla zbavena veškeré politické svébytnosti a mohla se na státní moci podílet jen ve službách krále, nic se tím neměnilo na jejím privilegovaném postavení)
• 3. stav povinnost platit daně (většina – řemeslníci, obchodníci, nejnižší vrstvy)

Královskou moc měl navenek reprezentovat okázalý dvůr - za Paříží postaven Versailles: centrum dvorského života a politického rozhodování.