22 OSVÍCENSTVÍ, VELKÁ FRANCOUZSKÁ REVOLUCE

Osvícenství (důraz na rozum → ozn. „věk rozumu“)

• myšlenkové proudy, politické postoje a kulturní hnutí 17. a 18.st.
• vzniklo koncem 17.st. v Holandsku (Gotius, Spinoza) a Velké Británii (Locke, Hume, Newton)
• Francie (zde vyvrcholilo v pol. 18.st. v podobě materialistického racionalismu – Diderot, Voltaire, Rousesseau, Montesquie)
• s urč, zpožděním se objevilo v Německu a Itálii (Leasing, Wolff, Kant)
• ve Francii a USA myšlenky osvícenství napomohly revolucím
• na evr. kontinentě se promítly do systému osvícenského absolutismu – Prusko (Fridrich II. Veliký), Rakousko (Marie Terezie, Josef II., josefinismus), Rusko (Petr I.), dále i např. Portugalsko, Švédsko, Dánsko
• někt. panovnicích předstírali osvícenecké názory, ale neřídili se jimi (Kateřina II.)
• prototyp osv. absolutismu byl pruský král Fridrich II. Veliký – je prvním služebníkem svého státu, osvícený panovník má plnit povinnosti vůči svým poddaným
• způsob vlády ve střední a vých. Evropě, který uvádí v život některé polit. zásady osvícenství („filozofové na trůně“)
• osvícenecké reformy z rozhodnutí vládců ve shodě s rozumem a pro dobro všech , aniž by se vzdali moci (× záp. Evropa – prosazovala moderní prům. společnost revolucemi)
• nejvyšší hodnota = stát, jemu podřízeno vše - centralizace, omezování stavovských privilegií, moci stavovských sněmů, jednotný jazyk v mnohonárodnostních říších, předpisy, míry, váhy, oběživo, likvidace cechovních omezení, celních bariér uvnitř říše, podpora vzdělání, státní dohled nad církví, náboženská tolerance v zájmu hospodářské prospěšnosti pro stát, zrušeno nevolnictví, omezování vrchnostenské zvůle, odstraněno mučení, posílení panovnické moci,…
• po Evropě se nešíří rovnoměrně, ani časově stejně – díky VFR a nap. Válkám ovládl celou Evropu
• ohromný rozvoj přírodních věd (Isaac Newton)
• nedůvěra k náb. dogmatům – přesto osvícenci nebyli ateisté - přijímali deismus (Bůh sice stvořil svět, ale ponechává ho jeho vlastním zákonům, Bůh je „první hybatel“)
• přesto osvícenci pohrdali církevními institucemi, kněžskou hierarchií a řeholními řády
• opora o přírodní vědy, šíření osvěty, vzdělanosti, ostrá kritika společnosti a církve
• snaha dokonale poznat přírodu a svět, sladit výsledky vědy s novou průmyslovou civilizací - možnost měnit a řídit společnost správným způsobem pro dobro lidstva („věk rozumu a osvěty“)
• odvrat od víry k rozumu a přesnému logickému myšlení (tma × světlo ), od církevních dogmat k vědeckému poznání, od fanatismu k toleranci, od víry ve zjevení pravdy ke skepsi
• racionalismus - víra ve schopnosti člověka (svoboda myšlení a názorů), nutnost jednat v souladu s řádem přírody, důraz na vzdělání, odpor k absolutismu - hledání lepšího polit. systému, spravedlivějšího uspořádání společnosti